A zjevil se velekněz z astrální bouře a z jeho úst a z rukou tekla krev.
U nohou se mu plazil poraněný drak a velekněz (ten, který odhalil Molocha), pravil k těm, kteří jej spatřili. A mluvil řečí nezvyklou, ale oni, tvorové "země ve stínu slunce" mu rozuměli, neboť nesli jeho jménno. A to jméno bylo Nosferatu. Oni věděli, že ON je jejich otec a ON věděl, že oni jsou jeho Národ. a pravil jim hlasem tak mocným, že se pohnuly stíny: "Vydržte a setrvejte! Jednoho dne přejdete do nové říše a jakmile přejdete most, uvítají Vás přízraky. Zde Vás všechny čeká země černého pentagramu, temného svědomí a sladkých snů. Budete hodovat na těch, kteří Vás nenáviděli a já posílím Vaše osvícení. Zde na zemi se tváře bližních odvrací a nově zrození mají studená těla a mrazivé doteky. Nevědí, co je to vášeň lovce a naplnění touhy.
Náhle se jeho zjev změnil do podoby plačícího anděla o nadsmyslné kráse a v rudé záři se potácela jeho zlomená křídla. A pravil unaveným hlasem: "Ona - matka všech příčin - mi asi lhala a já to neuměl přijmout. Jak hluboce může bolet a především trvat utrpení? Mé utrpení samoty. Co je pravdy na tom, že utrpení je onou branou k vykoupení, či spasení. Když utrpení samotné nás může vrhnout do ještě větší hlubiny zatracení, kterému už nelze nepodlehnout."
Po těchto slovech se za postavou objevil obrovský kříž a Nosferatu na sebe vzal podobu překrásného páva, který zobákem krmí svá mláďata. Do ticha se opět ozval jeho hlas.
"Kristovo království nemůže přijít, protože nebude na Zemi nikoho, kdo by uměl přijmout jeho dary. Přijde-li spasitel, najde úpadek a znetvořená astrální těla, znetvořená právě oním utrpením, kterému se neuměla bránit. Pravým utrpením nemůže bez následků a čistotě stvořitele projít nikdo, protože tak silné bytosti se mezi lidmi nerodí. Aury a astrály jsou znetvořeny již příčinami z minulých životů a jejich poklesků. Proto se lidské duše musí stále znovu a znovu vracet do hmoty a jsou tak uvězněny v nekonečném kolotoči. V krásných tělech se často skrývá duše dekadentně zkřivená a neschopná plodit nic, než co se v zrcadlech astrálu dá nazvat - zrůdou, nepodobnou ničemu. Dotyky Boha se zdají byt neviditelné, protože jakási silná moc změnila lidská těla na úkryt pro démony. Jsou to skutečně oni, kterým Bůh svěřil Zemi jako místo k panování. Země se tak stala odpadem vesmíru.
Vy jste ale něco jiného. Patříte k jinému, vyššímu řádu. Nepodléháte žádné moci, neboť jste poutníky mezi životem a smrtí. Vaše duše nepodléhají koloběhu proměn, zrození a smrti. Buďte mocní jako drak, co se plazí u mých nohou. Půvabní jako Bůh, neboť se mu ze všech stvořených bytostí nejvíce podobáte. A buďte bez citu, když spatříte celé generace lidí umírat a znovu se rodit. Neboť to je pravé utrpení."
Po těch slovech zvednul se astrální vír, Nosferatu změnil se v rytíře v brnění a jeho drak v koně, a rozplynul se v prachu té bouře, která po chvíli utichla a nezůstalo již nic, než ticho kamenné hrobky.
U nohou se mu plazil poraněný drak a velekněz (ten, který odhalil Molocha), pravil k těm, kteří jej spatřili. A mluvil řečí nezvyklou, ale oni, tvorové "země ve stínu slunce" mu rozuměli, neboť nesli jeho jménno. A to jméno bylo Nosferatu. Oni věděli, že ON je jejich otec a ON věděl, že oni jsou jeho Národ. a pravil jim hlasem tak mocným, že se pohnuly stíny: "Vydržte a setrvejte! Jednoho dne přejdete do nové říše a jakmile přejdete most, uvítají Vás přízraky. Zde Vás všechny čeká země černého pentagramu, temného svědomí a sladkých snů. Budete hodovat na těch, kteří Vás nenáviděli a já posílím Vaše osvícení. Zde na zemi se tváře bližních odvrací a nově zrození mají studená těla a mrazivé doteky. Nevědí, co je to vášeň lovce a naplnění touhy.
Náhle se jeho zjev změnil do podoby plačícího anděla o nadsmyslné kráse a v rudé záři se potácela jeho zlomená křídla. A pravil unaveným hlasem: "Ona - matka všech příčin - mi asi lhala a já to neuměl přijmout. Jak hluboce může bolet a především trvat utrpení? Mé utrpení samoty. Co je pravdy na tom, že utrpení je onou branou k vykoupení, či spasení. Když utrpení samotné nás může vrhnout do ještě větší hlubiny zatracení, kterému už nelze nepodlehnout."
Po těchto slovech se za postavou objevil obrovský kříž a Nosferatu na sebe vzal podobu překrásného páva, který zobákem krmí svá mláďata. Do ticha se opět ozval jeho hlas.
"Kristovo království nemůže přijít, protože nebude na Zemi nikoho, kdo by uměl přijmout jeho dary. Přijde-li spasitel, najde úpadek a znetvořená astrální těla, znetvořená právě oním utrpením, kterému se neuměla bránit. Pravým utrpením nemůže bez následků a čistotě stvořitele projít nikdo, protože tak silné bytosti se mezi lidmi nerodí. Aury a astrály jsou znetvořeny již příčinami z minulých životů a jejich poklesků. Proto se lidské duše musí stále znovu a znovu vracet do hmoty a jsou tak uvězněny v nekonečném kolotoči. V krásných tělech se často skrývá duše dekadentně zkřivená a neschopná plodit nic, než co se v zrcadlech astrálu dá nazvat - zrůdou, nepodobnou ničemu. Dotyky Boha se zdají byt neviditelné, protože jakási silná moc změnila lidská těla na úkryt pro démony. Jsou to skutečně oni, kterým Bůh svěřil Zemi jako místo k panování. Země se tak stala odpadem vesmíru.
Vy jste ale něco jiného. Patříte k jinému, vyššímu řádu. Nepodléháte žádné moci, neboť jste poutníky mezi životem a smrtí. Vaše duše nepodléhají koloběhu proměn, zrození a smrti. Buďte mocní jako drak, co se plazí u mých nohou. Půvabní jako Bůh, neboť se mu ze všech stvořených bytostí nejvíce podobáte. A buďte bez citu, když spatříte celé generace lidí umírat a znovu se rodit. Neboť to je pravé utrpení."
Po těch slovech zvednul se astrální vír, Nosferatu změnil se v rytíře v brnění a jeho drak v koně, a rozplynul se v prachu té bouře, která po chvíli utichla a nezůstalo již nic, než ticho kamenné hrobky.